“Od začátku jsem jasně věděla, že naše bylinková škola se bude jmenovat “Zelená louka” – jakožto symbol prostoru plného květů a bylin a zároveň symbol čistého, prázdného prostoru, kde se buduje a tvoří. Přitom rozkvetlá louka mě kdysi pořádně trestala: od raného dětství jsem byla těžce alergická na travní pyly. Ty nejkrásnější měsíce v roce jsem trávila zavřená doma, s oteklýma očima a záchvaty kýchání. Asi proto jsem místo botaniky vystudovala andragogiku – tedy obor zabývající se vzděláváním dospělých. I tak jsem od malička něco pěstovala, zkoumala, nosila si do přírody atlasy rostlin – a sbírala bylinky.

Když jsme po let ech s Pavlem začali budovat naši permakulturní zahrádku, najednou jsem pro pěstování bylinek měla nekonečný prostor. Dveře do bylinkového světa se mi dokořán otevřely po setkání s Vláďou Vytáskem. Ano, Vláďa má ten dar, umí předávat a šířit lásku k přírodě i k lidem. V amazonské džungli v Peru jsme krátce potom s Pavlem pocítili sílu a divokost místních rostlin a přírody. V temné a deštivé džungli jsem snila o našich loukách, sluníčku a lehkém větříku. Po návratu z Peru jsem měla obraz naší Zelené louky před očima a ten obraz se brzy začal zhmotňovat.”